24.3.2012 Bára, Přemek, Kačka, Noemi, Terezka, Matěj, Danda, Čenda,
Ruben, Jenda, Martin, Filip (jen v pátek)
Honza, Ája, Píp, Aleš, já, Hugo, Zdenda (jen v pátek)
Je to tady, napětí vrcholí, už máme dostatek lumíků, abychom ukecali
jakéhokoli lišáka v širém okolí.
Sešli jsme se v klubovně v pátek. Složili jsme recept jak
nejchutněji připravit lumíka pro lišáka (nejradši ho má syrového) a
pak jsme dovedli vodu do eskymácké vesnice. Za oba úkoly, protože
oba nejlépe splnili Ručníci dostali tajnou zprávu o tom, kde a kdy
máme doputovat do území dalších eskymáckých vesnic, které uchovávají
tajemství o lovu lišek. Před spaním jsme si četli o Katugovi a Liagu
a spánekm nabírali síly na poslední tažení.
Ráno to Ručníci zvládli na výbornou. Měli za úkol nás vzbudit,
nasnídat a vypravit a zvládli to, takže jsme se v Dobřichovicích,
tedy na území správných Eskymáků, ocitli včas. Polární Express neměl
zpoždění.
Začal závod. Čtyři vesnice, čtyři úkoly, tři družiny, jeden lišák.
První úkol byl nacvičit psí spřežení. Druhý úkol bylo prosekat led a
zahrabat jednoho lumíka na horší časy. Třetím bylo pochytat ryby
Eskymákům do zásoby. Posledním bylo…a to se nedozvíme, protože tam
nikdo nedošel. Všichni zvládli dvě nebo tři vesnice. Ale i tak šlo z
nesloženého plánku vyzkoumat, jak nejlépe chytit lišku.
Sešli jsme se na jednom místě a jediná skupinka Bára, Matěj a Ruben
dokázali postavit klec. Dali jsme dovnitř lumíka a šli zahrát
triangl.
Hurá, hurá, povedlo se, lišák se chytil. Ani si nestihl lumíka
sežrat. Opatrně jsme jej uvázali a odvezli do klubovny. Dohodli jsme
se, že poprosíme Háju o předání do Zoo Praha. A to bylo vše,
prozatím.
Na schůzku nám přišel potom dopis s poděkováním a pamětní fotkou
lišáka. Taky jsme dostali spoustu dobrot, tak jsme si napucli
bříška. Už se těšíme, až budeme hledat partnera třeba pro slona.
zapsala *Káťa