Sešli jsme se v pátek Na Knížecí u autobusu. Byli tam: Bára, Filip, Max, Matěj,
Danielka, Terezka,. Noemi, Kačka, Míša, Přemek, Dan, Zdenda a Píp. Přišel se na nás podívat
i Leon, ale prý byl moc líný, a tak přišel o spoustu zážitků.
Cesta byla dlouhá a únavná. Děti nevydržely sedět a ostatní cestující vypadali, že je
nevydrží nepřidusit, ale dobře to dopadlo, létající zámek v Sušici viděli všichni. Zase pro nás
přijel minibus, ale tentokrát jsme se do něj vešli daleko pohodlněji. A v Rejnštejně už čekal
Mára, aby nás odvozil na Srní do chalupy. Tam jsme se akorát navečeřeli, a malí šli spát.
Velcí čekali na Aleše a Matlu, kteří jeli zachraňovat Míšu, Jirku a Povi, jejich auto
zkolabovalo u Plzně.
V sobotu jsme se probudili do krásného zasněženého rána. Posnídali vánočku a
vyrazili blbnout do sněhu a zdobit do lesa stromeček pro zvířátka. Protože měli ještě dorazit
Zuzka, Kanička a Hája, hráli jsme nejdřív hry, abychom mohli ke stromku společně. Míša se
Zdendou se stali obětí dětí.
Byly na ně pořádány organizované sněhové útoky všech, ale i
přesto byly děti daleko víc obaleny sněhem než oni dva. Postavili jsme sněhové věže a pak je
zase zdemolovali, zkoušeli jsme bobovat, ale na to bylo málo sněhu. Nakonec jsme se
konečně dočkali Háji a Zuzek a šli ozdobit stromeček zvířátkům a zazpívat jim koledy. A
protože jsme byli celí mokří a utahaní utíkali jsme do chaty na oběd a čaj.
Po obědě jsme se rozdělili do úderných týmů- stromeček, cukroví, výzdoba. Taky jsme letos
postavili speciální betlém za sněhu. Všichni si ještě vyrobili lodičku ze skořápky a jakmile se
začalo smrákat, vyrazili jsme ke kanálu je poslat po vodě a zaprskat s prskavkami. Některé
lodičky byly tak stabilní, že překonaly i nepřekonatelné peřeje.
A potom už jsme čekali na Ježíška. Než se osmažily řízky, zpívali jsme koledy a vědma nám
věštila, co se nám přihodí příští rok. Navečeřeli jsme se, zavzpomínali na všechny, kteří
s námi letos na Vánočku nejeli a nedočkavě čekali na zvoneček. A pak už jen Ježíšek ježil jak
mohl. Všichni dostali spoustu krásných dárků. Největší úspěch ale slavil interaktivní dáreček
v podobě kožených pytlíčků. Kdo ho nezačal dávat dohromady ještě v sobotu večer, stihnul
to v neděli dopoledne. Taky nová společenská hra Infarkt slavila úspěchy. Málem bych
zapomněla - všude kolovalo cukroví. Šli jsme spát hrozně pozdě.
V neděli jsme dlouho spali. K snídani jsme rozkrájeli speciální hráškovou vánočku a
všichni se vrhli do šití pytlíčků a zkoumání nových dárků. Děti byly tak zabrané do šití, že ani
nechtěly jít ven. Ale podařilo se nám je přesvědčit. Hráli jsme trojnožku a cestičky a Mára
mezitím vařil vynikající oběd. A pak už jsme si museli zabalit, uklidit celou chatu, a posbírat
poztrácené ponožky. Nakonec jsme utíkali na autobus a jeli domů.